Slané H2O

28. září 2016 v 23:30 | Adelle Heally




"To mám teprve jednu větu ?! je 22:15!"


Moje tělo se cítilo jako odpad.
Celá moje osoba se cítila jako jeden velký odpad.

Prsty zabarvené od stínovaní tužky na papíře, kde už se rýsoval povědomý obličej s profesionálním výrazem, zatímco na mém obličeji byl nechápavý výraz a uvnitř mé hlavy znělo "jak někdo může být tak dokonalý, to fakt teda nechápu"
 

Spící les.

18. září 2016 v 23:23 | Adelle Heally


Sluníčko zářilo skrz koruny krásně zelených stromů a vítr mi hezky foukal do vlasů.
Dnes mi nevadilo že se rozcuchá mé půl hodinové dílo na hlavě, které mě stálo poslední lahvičku laku a rozžhavené žehličky na vlasy, která mi nejspíš podpálila barák, jelikož jsem ji ráno zapomněla vypnout.

Láska, znovu nás od sebe roztrhá.

4. června 2016 v 23:00 | Adelle Heally |  Veřejný deníček


Probuzení v chladné místnosti nebylo nikdy tak těžké jako dnes.
Bála jsem se, ale nakonec jsem se z okna podívala.
 


Sociální lži.

16. května 2016 v 13:30 | Adelle Heally |  Témata a Názory


Moje oční víčka najednou rychle zamrkala, koutky úst už déle neudrželi můj každodenní výraz sériového vraha a já se doopravdy usmála a pomyslela jsem si, proč takových milých lidí není na světě více - Protože taková slova, člověku opravdu dokážou zpříjemnit den a to je jen maličkost, kterou slyší denně milióny lidí...

Grilovačka.

9. května 2016 v 13:00 | Adelle Heally |  Veřejný deníček
Kruhy pod očima, stres a dlouhé tmavé závěsy které bránili sluníčku svítit mi přímo do ksichtu. Zahrabaná pod peřinou, jsem si ve své hlavě představovala tolik hezkých věcí, které se samozřejmě nikdy nestanou, pokuď budu tím líným červem jakým jsem právě teď.




V Ostružiní.

25. dubna 2016 v 20:00 | Adelle Heally |  Myšlenkárium
Malé elektrické zařízení mi málem pošlapalo ušní bubínky (jak já ten ohlušující zvuk nenávidím), a já trochu poskočila, když jsem si uvědomila, že zazvonilo a je konec hodiny. Můj daydreaming mi způsobuje čím dál tím větší problémy, jelikož potom nevím jestli sním nebo jsem doopravdy ve škole.

A nejhorší je, když zjistím, že v té škole doopravdy jsem a moje denní snění bylo doopravdy jen snění. To je obrovské zklamání.



Temnota ve světle.

21. března 2016 v 18:15 | Adelle Heally |  Myšlenkárium
Centrum mojí hlavy je přeplněné a více věcí snést nedokáže.
Tolik neposedných myšlenek, div se z toho systém cerebrumu nezblázní.
Můj mozek jako počítač nefunguje...Kéž by se obavy a strach dali vyhodit do koše, stejně jako obsah složky v počítači.




Dvanáctý klíč k zamknutým dveřím.

29. února 2016 v 19:15 | Adelle Heally |  Myšlenkárium

Tolik odlišných oček na klíčence a tolik myšlenek v mé hlavě, dohadující se, který z klíčů použít.
Moji pozornost upoutal nejhezčí z klíčů, a řekla jsem si "to musí být on". Byl hezky nablištěný a tvarovaný,
jako by mě něco nabádalo, ať jím zkusím odemknout.


dvacet jedna pilotů.

15. února 2016 v 18:33 | Adelle Heally |  Myšlenkárium
Mojí hlavou se poslední týdny hemžili složité kombinace emocí a samozřejmě s nimi přicházející následky; přičemž většinou všechno vyvolali jen moje dohadující se myšlenky o správnosti stereotypu a neustále měnících se programů dne, které mě z toho neustále pravidelného postupu vyvedli a moje hlava musela několikrát do týdne vybuchnout, aby mozek ochránila před nebezpečnými předměty duševního vlastnictví, které by mohli způsobit zbláznění a potom už by zbýval jen převoz do podivného zařízení plných divných lidí, podobné těm z American Horror Story, ale také plných normálních lidí, kteří nosí bílé pláště a ty by mě nejspíš cpali nepřiměřeným množstvím alprazolamu.


Jako v korzetu.

12. ledna 2016 v 19:55 | Adelle Heally |  Myšlenkárium
Stažený korzet, stahuje mě pod vodu.
Moje oči pátrají po ostatních duších - vidím je dýchat.
V mysli je prosím "naučíte mě to taky?"
Ale ignorace těchto duší mi korzet uvázala těsněji.


Kam dál