Jako v korzetu.

12. ledna 2016 v 19:55 | Adelle Heally |  Myšlenkárium
Stažený korzet, stahuje mě pod vodu.
Moje oči pátrají po ostatních duších - vidím je dýchat.
V mysli je prosím "naučíte mě to taky?"
Ale ignorace těchto duší mi korzet uvázala těsněji.



Dusím se, v okně můj odraz vidím.
Bezvýrazný obličej, oči které by mohli něco prozradit.
Podívám se do tvých očí, doufajíc, že smutek v nich uvězněný, snad prodám.
Ale tvůj pohled mě pohltil a teď nic nevnímám.

Nádech. Tkaničky korzetu se najednou uvolnili.
Mým tělem projela vlna klidu a bezpečí.
Můj mozek pochopil, že nic prodávat nemusí.

Výdech. Pronikavé oči utekli pryč od mého pohledu.
Nechtějí se snad už setkat s těmi mými ?
Nejsou jim dost sympatické?

A poznali tvoje oči bolest, která se v nich ukrývá?
A poznali ty moje tvoje tajemství?
Příliš otázek moji mysl zaměstnalo, až do klidného neklidu.

Bodnutí v břiše. Nehýbající se tělo, přílíš soustředící se na klid.
Starý neviditelný kamarád strach přišel na návštěvu.
Zajímalo by mě, jestli také vidíš, jak mi těsně stahuje korzet
a moji hlavu noří pod vodou.

Chtěla jsem prodat smutek, strach mi to splní.
Chladnými a horkými rukami zároveň, hladí mě po těle.
"Smrt tě ráda přede všemi přivítá" šeptá mi.
Po zádech mi běží mráz, stesk po domově po dlouhé době nalézám.

Chce mě zničit, buší mi do hrudi, třese se mnou, jako bych byla nic.
Další bodnutí do břicha, snažím se nevnímat, vytahuji propisku a bolest snažím se zahnat.
Moje ruka těsně svírající propisku, čmárá po papíře.
Je těžké myslet na jiné věci, když tě strach ovládne.

Nádech, výdech, nádech, výdech.
Mačká mi srdce, pravidelně a rychleji.
Mozek zapomněl co je kyslík a co znamená dýchat.
Snažím se vysvětlit, že to nic není.

Kde to jsem a kdo vlastně jsem?
Můj výraz v odrazu okna se zdá být jiný, tohle přece nejsem já.
A tohle nejste vy. Dívám se snad na televizi ?
Ale ne, ztrácím nad sebou kontrolu!

Moji další známí objevili se, stahují mi korzet a zalykám se.
Chci z té hloubky vynořit se na povrch, opustit smutek a zabít strach.
Nemůžu svoje démony utopit, oni vědí jak plavat.
Svoje ruce ovinou okolo mého těla, dávají mi další korzet, kroutí mi s hlavou.

Tvoří zmatek v mých myšlenkách, dost dobře ví, že mi plavat nejde.
Znají moje slabé místo, strefí se a donutí mě bát se.
Bráním se před dalším korzetem, moje myšlenky křičí o pomoc.
Manipulují se mnou a moje slabost je přikrmuje na jejich síle.

Nehty se zarývají do stehen, přes džíny prosakuje krev.
Na rukou jen červené fleky.
Připomnělo mi to, že je to reálné.
Bolest kterou jsem si způsobila, to na chvíli přehluší.

Ale ne na dlouho.


Moje mysl řve a křičí,
rve mi to mozek, trhá uši.
Při tom to slyším jen já.
O pomoc se bojím říct.
A tak prosím očima.

Ale zdá se, že to nikdo nechápe.
Mozek si s tvým mozkem nerozumí.
Tvoje mysl je poblázněná dnešní společností.
Vidíš přes růžové brýle.

Podíváš se na bezvýraznou tvář, která má však plné oči strachu.
Ale tvé oči vidí jen obyčejný pohled a obyčejné oči.
Větší význam nevidíš, i když se ti snažím smutek prodat.

Najednou jako bych na všechno zapomněla
Klid a bezpečí se stavilo na sladké kafe
a vychutnává si chvilkovou smrt strachu a smutku.
Pije jejich mrtvoly, které zanedlouho vstanou z mrtvých.

Ale ne teď.

Moje oči soustředící se na jiné.
je šílené co upřímný pohled do dvou skleněnek dokáže způsobit.
Tvarující se úsměv najednou dává smysl a upřímnost se nešetří.
Tvoje zvláštní energie, příjemná a uvolňující, se pojí se mnou.

Ty jsi mi povolil korzet?

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 TTT TTT | Web | 12. ledna 2016 v 20:17 | Reagovat

Chtělo by to bohatší slovní zásobu a trochu mi uniká, co chtěl básník říci. Asi prostě nejsem orientován na emo expresionismus.
Když už se nedostavily rýmy, mohla to dotáhnout rytmičnost.
Ale těší mě, že v tom máš naprosté minimum hrubek.

2 adelleheally adelleheally | Web | 16. ledna 2016 v 13:23 | Reagovat

[1]: Emo ? vážně?

Tady nešlo o žádné rýmy ani rytmičnost, je to pouze amatérské vypsání se z pocitů, které momentálně prožívám a není to nic pro lidi, kteří nemají zrovna dost empatie a neumí číst mezi řádky.

3 Shetlandy Shetlandy | Web | 16. ledna 2016 v 14:59 | Reagovat

Mně se to líbí. Osobně nemám smysl pro psaní básní a i když se to Tvé nerýmuje, moc se mi to líbí.

(Hehe... a jeden by řekl, že člověk co čte by měl slovní zásobu... a to ani neumím dát dvě slova, co se rýmují :D)

4 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 16. ledna 2016 v 17:45 | Reagovat

Moc pěkně napsané..Docela je paradox, že se začínám cítit jako "v korzetu" i na místech, kde to mám ráda.

5 Smile Smile | Web | 17. ledna 2016 v 22:53 | Reagovat

"Moje mysl řve a křičí,
rve mi to mozek, trhá uši.
Při tom to slyším jen já.
O pomoc se bojím říct.
A tak prosím očima."
To se mi moc líbilo!
Celkově je to dost zajímavý a tu písničku miluju. :)

6 Anna Anna | Web | 20. ledna 2016 v 16:16 | Reagovat

Dle mého je tohle tvůj nejlepší článek! Skvěle z něho jde vyčíst, jak se lidé cítí, když se snaží udělat na lidi dojem.

Úžasně napsané.

7 adelleheally adelleheally | Web | 26. ledna 2016 v 13:38 | Reagovat

[3]: Já taky čtu, a moc velkou slovní zásobu nemám a rýmy mi nejdou :D proto jsem to napsala úmyslně bez rýmů :)

[4]: Děkuju :)

[5]: Děkuju :) bmth <3

[6]: Děkuju moc :3

8 STIAK STIAK | E-mail | Web | 29. ledna 2016 v 9:39 | Reagovat

Awwww, to je tak bootyful! *w*

9 adelleheally adelleheally | Web | 29. ledna 2016 v 15:23 | Reagovat

[8]: děkuju ^^

10 Ďábelská Victoria Ďábelská Victoria | Web | 9. března 2016 v 2:16 | Reagovat

Ty moc nemusím, ale nevadí mi :)

11 Mad Hatter Mad Hatter | E-mail | Web | 1. května 2016 v 19:56 | Reagovat

:O Nádherné :O :3

12 adelleheally adelleheally | Web | 16. května 2016 v 15:21 | Reagovat

[11]: Děkuji :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama