dvacet jedna pilotů.

15. února 2016 v 18:33 | Adelle Heally |  Myšlenkárium
Mojí hlavou se poslední týdny hemžili složité kombinace emocí a samozřejmě s nimi přicházející následky; přičemž většinou všechno vyvolali jen moje dohadující se myšlenky o správnosti stereotypu a neustále měnících se programů dne, které mě z toho neustále pravidelného postupu vyvedli a moje hlava musela několikrát do týdne vybuchnout, aby mozek ochránila před nebezpečnými předměty duševního vlastnictví, které by mohli způsobit zbláznění a potom už by zbýval jen převoz do podivného zařízení plných divných lidí, podobné těm z American Horror Story, ale také plných normálních lidí, kteří nosí bílé pláště a ty by mě nejspíš cpali nepřiměřeným množstvím alprazolamu.



A jelikož, se i při vybuchnutí, obsah stále množil dál a zaplňoval moji mysl, muselo tělo udělat další důležitý krok - vyprovodit ty svině ven - a to pomocí vyhození přebytečné H2O z očních bulv, které obsahovalo neskutečně moc endorfinů hladící mojí tvář.

Myslím, že se tomu říká pláč, nebo něco takovýho.

Možná bych se od některých velmi empatických jedinců dočkala i nějaké útěchy, třeba malého soucitného obejmutí, jenže moje mírné psychopatické pohyby, houpání ze předu do zadu, které jsou mimochodem velmi zklidňující, je nejspíš vyděsili a já nikomu nechci připomínat nějakou traumatickou vzpomínku, kterou si odnesli při sledování psycho horrorů, takže moje ruka dobrovolně sáhla po klice mého sklepení a tam jsem trávila většinu času.

A zase přemýšlela.

Jednu chvíli jsem přemítala o něčem velkém, ale pak to zmizelo a nahradil to aktuální negativní děj mozku s flashbacky střídající se s vodopádem endorfinů a nakonec zase přemítání o něčem velkém společně chvilkovými pocity štěstí, přecházející po několika vteřinách.

Ale vždycky přišlo dvacet jedna pilotů a řeklo mi že ticho je někdy násilné.

A i když mě intenzivní decibely fyzicky i psychicky bolí a hučící vysavače bych nejradši vyhodila z okna, usoudila jsem, že bych v tak nadměrném tichu, kde byl slyšet jen hlas, jehož barvu nejsem schopná vyjádřit, ale znám ho až moc dobře, by bylo dobré konečně přijít do společnosti a...

Sednout k mému oblíbenému vysavači energie až dovečera, vyčítat si že jsem neudělala nic užitečného, a pokračovat v nikdy nekončícím kruhu.

Plus - skvěle padnoucí USB od sluchátek do elektrického zařízení z něhož se dali poslouchat hlasy mých oblíbených jedna dvaceti pilotů, bylo příliš uklidňující na to, abych se vrátila zpět do reality a začala budovat budoucnost.

Takže tímto bych se chtěla omluvit za moji neaktivitu na blogu a neobíhání spřátelených blogů - omlouvám se, problém se řeší a vracím zpět svůj oblíbený stereotyp, aneb články každé Pondělí a s tím i obíhání affs.

A pokuď taky někdy cítíte, že nechcete být přiotráveni alprazolamem a absolutně nenávidíte společnost a úzkosti s tím přicházející - měli by jste si taky poslechnout dvacet jedna pilotů, nebo jakéhokoliv vašeho oblíbeného interpreta. (například, dvacet jedna pilotů).

- Adelle Heally













 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Smile Smile | E-mail | Web | 15. února 2016 v 21:40 | Reagovat

Jejich písničky jsou super, znám je chvíli a mam je ráda.
Co mě ale zaujalo víc je tvůj článek. Úžasně napsanej, procítěnej, prostě super. Ikdyž je to asi divný, protože jsi psala o tom, o čem jsi psala.
Každopádně tohle dost dobře znám a trpím tim poslední tři týdny nebo nějak tak. I u mě se to odrazilo na blogu, i u mě to dneska snad zmizlo a jsem zpátky...
good luck, budem to potřebovat.

2 xx xx | Web | 19. února 2016 v 19:17 | Reagovat

jak pomůže jedno kreténský upřímný objetí. Jej. Ve středu jsem měla pecka pesimistickou náladu. Kámoša sem poprosila o objetí a bylo to to nejlepší, co sem mohla dostat od někoho druhýho! <3 Lidé si to neuvědomují, ale objetí je opravdu dokonalý lék na všechno <3
jinak 21 pilots. Nemůžu jim přijít na chuť.. příjde mi to jako zasranej pop-rock a jestli zjistim, že to je :D tak se kurevsky naseru :DDDD to je ten nejhorší hudební styl :DD (okok, tak ne, ale je to hrozný..)
jinak za neaktivitu? prosimtě.. já asi pomalu přestávám blogeřit a prostě občas jdu na blogy, který si chci fakt přečíst a nějaký affs či články obden totálně seru.. to je asi článek za měsíc :DDD prostě až mě napade něco extra dobrýho :D
jinak hodně štěstí a tak :) btw, zase úžasnej článek <3

3 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 19. února 2016 v 20:05 | Reagovat

Taky máš někdy pocit, že se ti rozskočí hlava?...mě se to stává snad týden co týden. Jako kdybych to tu všechno měla opustit, ale zároveň nechtěla...zvláštní, co dokáže udělat přehršel emocí.

4 adelleheally adelleheally | Web | 22. února 2016 v 18:00 | Reagovat

[1]: Děkuju moc! :) good luck :)

[2]: Objetí často pomůže, to jo.
Twenty one pilots jsou úžasní, jsou něčím jiní, proto je poslouchám.
Děkuju :)

[3]: Jo to mám, je to divný..přesně, mám pocit jakoby něco mělo skončit, ale zároveň něco začít, nevím, je to zvláštní

5 Mad Hatter Mad Hatter | E-mail | Web | 1. května 2016 v 19:57 | Reagovat

Psychopatické pohyby mám taky :D často... :( :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama