V Ostružiní.

25. dubna 2016 v 20:00 | Adelle Heally |  Myšlenkárium
Malé elektrické zařízení mi málem pošlapalo ušní bubínky (jak já ten ohlušující zvuk nenávidím), a já trochu poskočila, když jsem si uvědomila, že zazvonilo a je konec hodiny. Můj daydreaming mi způsobuje čím dál tím větší problémy, jelikož potom nevím jestli sním nebo jsem doopravdy ve škole.

A nejhorší je, když zjistím, že v té škole doopravdy jsem a moje denní snění bylo doopravdy jen snění. To je obrovské zklamání.




Moje mysl se přesměrovala zcela do jiného světa - nebo jak tomu říkám já - z pekla číslo jedna, do pekla číslo dvě, aneb škola a domov. Po dlouhém zamyšlení si uvědomuji, že ostatní už vychází ze dveří, tak si konečně balím i své věci, včetně sešitu, jehož desky jsou, jak se říká, "jako salát".

Mě je to ale jedno, neboť sešit zdobí loga mých oblíbených kapel a anime. A to mě dělá šťastnou.
Takhle by to mělo být i v životě. Vidět jen to hezké, né jenom ty saláty. Chápete ne?

Bohužel, né každému se pozitivní myšlení daří. Včetně mě, jelikož pekla jsou pekla a navždycky jimi budou. Nemohou se zničehonic proměnit v nebe, když luskneme prsty.

Život by byl moc lehký, a každý by se měl hned dobře. Tu cestu k lepšímu životu si musíme probojovat. Poznat všechny problémy, setkat se s vysokými překážkami a teprve až tohle poznáme a dokážeme tyhle zdi zbořit, budeme mít právo i na ten lepší život.

Ale i peklo se dá vylepšit.

Když jsem si tak kráčela v lese mezi vysokými stromy a nadechovala se příjemného jarního vzduchu, snažila jsem se přijít na to, jak by se můj tragický život mohl vylepšit.

A v tom jsem se ocitla na zemi v ostružiní s popálenou nohou od kopřiv.

-To byl ten moment, kdy jsem si uvědomila, že nesmím všechno brát tak vážně. Spadla jsem do křoví, nejspíš jsem rozsedla všechny jediné kvetoucí ostružiny a mojí nohu napadla kopřiva. No a co? Stalo se a nic už s tím neudělám.

V ten moment jsem propukla v obrovský záchvat smíchu, a bylo mi jedno, že pár metrů opodál, jdou směrem ke mě nějací lidé a já vypadám divně.

I když je můj život tak tragický, některé věci je lepší brát s humorem a zrežírovat tak zcela nový, tragi-komický film. A to je přece lepší, než samotná tragédie, nemám pravdu?

Ale... Některé údálosti v životě se prostě nedají vyřešit stejně, jako událost s ostružinami na mém oblečení, a ani se to nedá srovnat.

Proto se musíme zahrnout těmi nejkrásnějšími vzpomínkami, které můžeme najít. Já je hledala (a že v tý hlavě byl bordel), a našla. Byli to obyčejné maličkosti, které každý den přehlížíme. (a taky moje výplody fantazie, ale to už je na jiný článek).

I když je to jen obyčejný okamžik, nějaká maličkost, nebo malá vzpomínka, je hezké se pozastavit a ten šťastný pocit prožít znova.

A udržet ho v sobě.

Klidně věnujeme pozornost tý "namyšlený holce" která nás pomlouvá, nebo "tomu kreténovi" kterej nás právě předjel na silnici. Ale zapomínáme na toho fajn kluka, co se na nás dneska usmál, nebo na tu super holku, která nám podržela dveře.

I když to jsou jen maličkosti, měli bychom se z nich radovat a více je vnímat, než ty negativní.
Možná se z takových maličkostí, stanou hezké vzpomínky.

-Adelle Heally.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 29. dubna 2016 v 19:48 | Reagovat

Přesně tak.
Lidi zapomínají na maličkosti, které se odehrávají každou vteřinou v jejich okolí. Mnoho z nich mají šanci zažít na vlastní kůži, ale mnohdy je jen tak přejdou, nebo si je vůbec neuvědomí. I já si kolikrát říkám: ,,Co mě sakra chybí?" Mám takřka všechno, nebo alespoň ty věci, které jsem si vysnila...ale jakoby mi to bylo málo, za to se kolikrát cítím provinile.

Jednou se na mě usmála jedna známá - čtvrťačka, vietnamka z naší střední, je taková spontánní a je s ní neskutečná sranda. Ani nevíš, jak mi ten její úsměv rozzářil den. :)

2 xx xx | Web | 1. května 2016 v 10:04 | Reagovat

Přesně tak :) ale i když začneme na jenom takovýchto prkotinkách, nakonec budeme v klidu řešit i ty složitější věci :) a když i tak nás rozhodí, rozhodně už to pak nebude tak, jako předtím :) (tak, a teď jestli mě chápeš :D čím dál častěji zjišťuju, že se totálně kreténsky vyjadřuju :DDD)
super článek jako vždy :3 <3

3 Shetlandy Shetlandy | Web | 1. května 2016 v 10:30 | Reagovat

Své nešikovnosti je nejlepší se zasmát, a je jedno, jestli na Tebe někdo kouká jako na idiota. Sama to moc dobře znám ~ přeletět uprostřed silnice přes řidítka kola a začít se smát na celé kolo je má parketa. A je jedno, jestli kolem Tebe jde zrovna postarší paní a dívá se, jako jestli jsi normální nebo ses neuhodila do hlavy.
Maličkosti mnohdy vykouzlí úsměv na tváři lépe, než něco... velkého. :)

4 Mad Hatter Mad Hatter | E-mail | Web | 1. května 2016 v 19:38 | Reagovat

Páni, jsi skvělá a příjemně svá... :)

5 adelleheally adelleheally | Web | 2. května 2016 v 18:08 | Reagovat

[1]: taky se kolikrát cítím provinile, protože jakoby mi to co mám, nestačilo.
Mě minulý týden řekla jedna holčina ze školy, že mi to sluší. Celej den jsem potom byla happy :D :)

[2]: přesně tak a neboj, chápu tě :D já se neumím vyjádřit vůbec :D děkuju:3

[3]: Takový věci se mi stávají každý den, dokola a dokola, a opravdu je nejlepší se tomu zasmát. Nakonec mi to vlastně docela zlepší den :D

[4]: Děkujiii :3 :)

6 Smile Smile | Web | 4. května 2016 v 21:05 | Reagovat

Neuvěřitelně pěkný článek... I já se kolikrát směju svojí nešikovnosti, třeba když jsem spadla jednou v Ostravě na schodech a všichni se otáčeli, já se začala smát jako debil a z kolene mi tekla krev. :D Ale pořád lepší, než zrudnout, pomalu brečet a ještě se omlouvat.. :)
Dobrý přístup. (y) :)

7 adelleheally adelleheally | Web | 7. května 2016 v 11:53 | Reagovat

[6]: jojo, je lepší si z toho udělat srandu :D děkuju moc :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama