Spící les.

18. září 2016 v 23:23 | Adelle Heally


Sluníčko zářilo skrz koruny krásně zelených stromů a vítr mi hezky foukal do vlasů.
Dnes mi nevadilo že se rozcuchá mé půl hodinové dílo na hlavě, které mě stálo poslední lahvičku laku a rozžhavené žehličky na vlasy, která mi nejspíš podpálila barák, jelikož jsem ji ráno zapomněla vypnout.


Dnes mi to nevadilo.
Protože jsem trochu KO.
A vítr mě jen tak neodfoukne.

Se sluchátky v uších, kde mi zněla krásná melodie od The Plastic Tree, jsem si pomalu vykračovala cestičkou lesem domů. Nalezla jsem ji jen tak náhodou, při předešlých cestách a jsem za to ráda - cesta u silnice totiž není zrovna nejlepší a lidi z aut se na mě dívají jako na psychopatického vraha v černém kabátě.

Počkejte...Já vlastně jsem psychopatický vrah v černém kabátě.
Nedávno jsem zabila mouchu při brutální bitvě botami.

Nevadí...
Lidé stejně mají vraždy na každodenním pořádku, ani si to neuvědomují.
Ohlédla jsem se na pokácené stromy za sebou a zastavila se. To je přesně ono.

Křičící stromy.
Křičí uvnitř sebe, nemají ruce ani nohy, nic jiného dělat nemohou, když je pila řeže na skrz.
Však také mají duši, skrytou v dřevěném těle.

Kdybych jim dokázala přičarovat ústa, jazyk a hlasivky
Uvědomili by si lidé, jak moc je to bolí?
Kdybych jim dokázala přičarovat oči, brečeli by lidé s nimi?

Nebo jsou opravdu tak bezcitní a záleží jim jen na sobě?

Přistoupila jsem k nejbližšímu stromu a objala ho.
Už jako malá jsem měla ke stromům blízko a nikdy mě ten pocit neopustil.
Přiložila jsem na něj moji chladnou ruku, která najednou ucítila teplo.

"Nebreč stromečku nebreč"
Vzpomněla jsem si, jak jsem jednou řekla, když mi bylo asi pět a já brečela
jelikož jsem věděla, že se ten strom trápil.

"Tentokrát brečet nebudu" mluvila jsem tiše do kůry stromu.
Přišla jsem si trochu jako blázen ale zároveň mi to připadalo přirozené.
"Představ si místo těch pařezů, useknuté nohy lidí. Nebylo by to vtipné?"

Pocítila jsem nával příjemného tepla ze stromu, jako by mi něco dával najevo.
Třeba jsem ho rozesmála (Má dobrý smysl pro humor, mimochodem). On moc dobře ví, že příroda je silnější, a jednou tam místo těch pařezů, opravdu budou kusy těl.

Potichu jsem se zasmála a svlékla si černý kabát, který byl přímo magnet pro slunce.
Vzala jsem si ho na sebe jen proto, že v batohu byl příliš těžký a nechce se mi ho nést, jelikož moje ruce jsou zaneprázdněny odepisováním na zprávy. A teď ho do toho batohu zase rvu.

"Musela jsem ti vypnout tu žehličku, zase ti tam ležela rozžhavená"

Vida! Tak přece jenom nám neshořel byt a moje cesta domů není zbytečná!

"Díky moc, zachvíli přijdu"
...
Zachvíli.
No jasně.

Neposlušná sluchátka, která mi neustále padala z uší, mě začala srát
tak jsem si je pěstí narvala do ucha, div mi to nepoškodilo sluch a kráčela jsem si dál.

Ze sluchátek se linula krásná melodie kytary a se spojením zpívaných japonských slov, poskládaných do úžasného textu, bylo tohle pohlazení pro uši, i když jsem sluchátka měla narvané až někde v mozku.

A nejen pro uši, ale i pro duši.
Pro pocity.
Pro celé tělo.

"nemureru mori
yoru o mekuri, mukatta"

Vyvolalo to příjemné motýlky v břiše a úsměv na mých rtech
a v tu chvíli jsem si uvědomila
že jsem vlastně celkem OK.

"Kurayami, doko made mo kimi no koto omou yo"

Život je krásný, když víš jak si ho utvořit.
Život se dá žít, ale temnoty se stejně nezbavíš.
Je to nádherné a je to depresivní.

"nando demo oikakete , mayotte nemureru mori"

Protože černá by neexistovala bez bílé a bílá bez černé.
Život by neexistoval bez smrti a smrt bez života.
Smutek by neexistoval bez radosti a radost bez smutku.

"futari wa zutto mezamenai mama"

-Adelle Heally

btw: Jsem zpět <3
Na designu se pracuje a na dalším, velmi důležitém článku, se pracuje také.
Vítejte zpět na blogu! :)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Shetlandy Shetlandy | Web | 20. září 2016 v 19:38 | Reagovat

Krásně napsaný článek. To s kácením lesů je příšerné... člověk přijde do lesa, který znával z dětství a má skoro pocit, že se nachází ně jiném místě a v duchu si jen říká: A to to býval tak krásný les!"

Mimochodem jsem ráda, že jsi se vrátila! :3

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 23. září 2016 v 19:04 | Reagovat

Jsem moc ráda, že už jsi se vrátila, trpělivě jsem čekala jak čoklík před prahem! xD
...už je to sakra nějakej čas, kdy jsem začala objímat stromy, protože dávají člověku tolik energie, kterou nenabereme ani klasickým spánkem. Stačí být jen trochu spjatý s přírodou a vykašlat se občas na věci okolo, shon ve městě a prostě vyponout...každej z nás to prostě potřebuje.

3 Mad Hatter Mad Hatter | E-mail | Web | 25. září 2016 v 9:23 | Reagovat

Skvělé, že jsi tady a světem opět proudí tvé nadání! Krásný článek :-)

4 Adelle Heally Adelle Heally | Web | 25. září 2016 v 13:13 | Reagovat

[1]:  [2]: [3]:  děkuju moc všem, budu se snažit blog zlepšovat, děkuju že jste čekali <3 :')

5 BloodyRadash BloodyRadash | E-mail | Web | 3. listopadu 2016 v 20:44 | Reagovat

Je to moc hezky napsané. Jinak taky ráda objímám stromy, je to takové uklidňující. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama